O knize: 2017 / Druhá z pěti knih vzpomínek na Moskvu přelomu sedmdesátých a osmdesátých let je pravdivým a cenným historickým svědectvím vycházejícím z autorova výborná paměť, na dopisy - dokumenty Exkurze do ještě více minulosti a do budoucnosti, tedy do dneška, dávají příběhu jedinečný objem a hloubku Naše minulost, tak dávná a nedávná, je vyprávěna živě, talentovaně, se spalující vášní. Autor vzpomíná, jak jsme žili, co jsme si mysleli, jaké knihy jsme četli. Studentský život v hlavním městě, daleko od domova rodičů, je zobrazen pravdivě, podrobně, s láskou. Pět knih a čtenář už stojí před druhou, je tam důstojná chvála chovu v kožešinových klecích – ztraceném odvětví zemědělství, které dnes nikdo nepotřebuje – a bylo to prestižní; tato nelehká práce byla státem potřebná a byla poměrně dobře placena Osud s potěšením jmenoval pilířem sovětského kožešinového chovu křehkou ženu - Elenou Dmitrievnu Ilyinu, doktorku biologických věd, profesorku, která se s tímto úkolem vypořádala bravurně. Nechte dnes číst celou zemi a vzpomeňte si, jaká byla Elena Dmitrievna. Silný, humánní, laskavý, inteligentní, rázný, živý, přísný, jednoduchý! Fair. „Zavázal jsem se popsat ten život, jak jsme ho tehdy žili a samozřejmě, jak jsme přemýšleli. Dnes se chci pokusit porozumět tomu, co jsme jako celá země ztratili, kde jsme špatně odbočili.“ (Z dopisu) Kniha v žánru memoárové beletrie - pokus o překonání různých stereotypů - zaujme úplně každého.